Přechodné bydliště - Izrael (7. část) - Jeruzalém
Na návštěvu Jeruzaléma není vlastně žádný den ten vhodný. A to mluvím o situaci před měsícem, kdy teprve konflikty začaly nabírat na síle a situace nebyla tolik vyhrocená, jako nyní.
Ne, že by byl v Jeruzalémě někdy klid. Napětí, někdo říká 'zvláštní energie', je zde od pradávna. Existuje spousta dohadů, proč zrovna zde, na tomto malém kousku naší velké Země, se střetávají velká světová náboženství a nacházejí se zde jejich nejsvatější památky. Ale do těchto úvah se pouštět nebudu. Nicméně tento fakt je důvodem, proč v Jeruzalémě nikdy nebyl a nebude klid. Jsou zde jen méně či více vyhrocená období. A v posledních dnech se po nějakém čase situace v Izraeli bohužel opět dostává do popředí médií, dokonce i českých.
Při mých minulých návštěvách v době relativního klidu, byl Jeruzalém jediným místem v Izraeli, z těch která jsem navštívila, kde jsem se cítila ... navzdory tomu, jak moc mě fascinuje ... no řekněme ne příliš příjemně. Vlastně ten pocit neumím popsat. Jednak o tom všichni mluví a jednak ta energie a napětí tu zkrátka je. Jednou jsem se ve starém městě ocitla kousek od rvačky židovských a muslimských žen, podruhé jsem u Zdi nářků pozorovala skupinku mladých ortodoxních Židů, kteří překonali zátaras a po mostku přeběhli až k bráně k mešitě al-Aksá na Chrámové hoře, kde provokovali muslimské věřící ... Stačí se tím městem procházet a podle počtu policistů, vojáků či jiných lidí se zbraněmi, podle všudypřítomných připravených zátaras, podle husté koncentrace lidí nejrůznějších náboženství, podle jejich pohledů, lze vyčíst, že ke konfliktu, incidentu, zde může dojít kdykoliv a velmi snadno.
Letos v září během svátků, které se potkávaly pro židovský i muslimský svět ve stejné dny, se situace přiostřila. Během jednoho z těchto svátků se rozhodl izraelský ministr vnitra navštívit Chrámovou horu, místo kde stojí třetí nejsvatější mešita. Toto místo je i pro židovské věřící svatým, jenže muslimové nesnesou, aby tam Židé chodili, vždy musí jít s ochrankou a nesmí se tam modlit. Takže nastala přestřelka, při níž muslimové zaútočili na ministra a jeho ochranku přímo z mešity. Armáda proto vtrhla dovnitř, což samozřejmě vyvolalo negativní reakce muslimů a "oheň byl na střeše". Zdá se, že toto byl významný okamžik, od kterého napětí už jen houstlo.
Palestinci, respektive jejich nezletilé děti, zintenzivnili v příštích dnech svůj zřejmě národní sport - házení kamení po lidech. Jeden z nich se strefil do řidiče v projíždějícím autě, který následně boural, což jej stálo život. Další den zase další nezletilý hoch hodil zápalnou láhev na městský (izraelský) autobus projíždějící východní částí Jeruzaléma. Načež následující den premiér vydal nařízení, že i nezletilí budou moci být zatýkáni a jejich rodiče budou platit vysoké pokuty. Na to se zvedl ještě větší odpor mezi Palestinci a v den, kdy jsme se chystali do Jeruzaléma a přišla mi ona SMS, se armáda chystala separovat muslimskou a židovskou část starého města.
My jsme nakonec do města jeli. Byli jsme svědky několika roztržek muslimských žen s policisty, kteří jim bránili projít židovskou částí, ještě hustější koncentraci vojáků, přísnějších prohlídek. Pár dní na to, při naší další návštěvě a po dalších incidentech, byla již některá místa pro turisty zcela uzavřená.
To, co se zde děje nyní, lze sledovat už i z jiných médií, než místního jpost.com. Násilí se rozšiřuje i mimo Jeruzalém, Palestinci jsou nabádáni k bodání Židů, což také nesmyslně činí a platí za to většinou okamžitě životem. Dokonce i před kanceláří naší firmy na předměstí Tel Avivu došlo k napadení nožem Palestincem. Kolemjdoucí byli ale natolik bodří, že útočníka sami zpacifikovali. Druhý den se na tomto místě konal happening. Bylo vidět na dvě stovky lidí s izraelskými vlajkami a transparenty typu "nenecháme se zastrašit". Na místě incidentu hrála hudba a tančili děti, oblečené v bílém.
Toto je ovšem pouze zlomek toho, čemu nyní Izrael čelí. Do hry se dostává ISIS, čímž se bezpečnostní situace ještě více komplikuje. My jsme se s rodinou mezitím vrátili zpět do ČR a já se doufám v příštích dnech dostanu i k popisu Jeruzaléma a jeho památných míst :)
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)
Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)
Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku.
Renata Prokešová
Šitím za ekologii
Zvolna šlápnu na pedál šicího stroje. Nová mašinka se tiše rozjede. Pravidelné cvakání, steh je jeden jako druhý. Pomalu posouvám látku a koukám, jak se mi střih kabátu mění pod rukama ... A sakra ...
Renata Prokešová
Souboj s pokladním pásem
Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!
Renata Prokešová
Francouzské hodování (8.)
Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.
Renata Prokešová
Neobyčejný maják (7.)
7 km od pobřeží, 67 m vysoký, 301 schodů. Jediný tzv. off shore maják (neboli maják mimo pobřeží), který je přístupný veřejnosti. Třešnička na dortu naší cesty po západní Francii.
Renata Prokešová
Ovíněné Bordeaux (6.)
Když se řekně Bordeaux, většině z nás se vybaví víno. Červené, tmavě červené. Přesně s takovou představou jsem spěchala do Bordeaux. Ne už tolik můj muž, který musel nutně zdržovat návštěvou soukromého hradu Roquetaillade :)
Renata Prokešová
Všehochuť v Toulouse (5.)
V průvodcích se mu říká "růžové" Toulouse. To podle neomítnutých cihlových domů. Já bych spíš řekla terakotové. Nebo raději studentské. Extravagantní. Město knihomolů. Uvolněné. Živé. A dnes i hodně horké.
Renata Prokešová
Pohádkový Carcassonne (4.)
Už jste si někdy připadali jako figurka ve hře? Tak já dnes ano :) Opevněné městečko Carcassonne vypadá skutečně tak, jak na kartičkách stejnojmenné deskové hry. Než se k němu ale vydáme, navštívíme van Goghovo Arles.
Renata Prokešová
Voňavá Provence (3.)
Tušila jsem, že to bude až kýčovitá nádhera. Přijet do Provence v době kdy už levandule kvete a než už ji sklidí, nebyl původní záměr ... o to více jsem si to ale užila.
Renata Prokešová
Papežský Avignon (2.)
Avignon proslul především tím, že v něm ve 14. století po dobu 70 let sídlil papež. Respektive postupně 7 papežů. A už jen toto stačí k tomu, aby se sem ještě dnes sjížděly davy turistů.
Renata Prokešová
Pokreslená Marseille (1.)
Sardinka, mýdlo, levandule ... tři symboly, které v Marseille najdete ve všech podobách, všude a na všem. Toto město ale nabízí mnohem víc, než jen zprofanované suvenýry. Možná budete stějně jako já překvapeni.
Renata Prokešová
Třebíč ... židovská čtvrť, bazilika a dobrý kafe
Zase se mi blíží cesta do Izraele, tak se potřebuji trochu naladit. Co třeba židovské město v Třebíči? Tou jsme vždycky jen projížděli cestou na Vysočinu. Dnes jsem poznala, jaká je to škoda!
Renata Prokešová
... a dnes naposledy
Je poslední školní den. Jako každý rok si školáci oblékli slušné oblečení a se složkou na vysvědčení a kytkou v ruce vyrazili naposledy do školy. Šla jsem takto já a jde takto do školy i má dcera. Co se vlastně změnilo?
Renata Prokešová
Američan
"A zítra odpoledne bych se na otočku podíval do Benátek" vypočítává mi svůj plán můj americký kolega. A já už se nedivím ničemu.
Renata Prokešová
Starejte se vo sebe!
"Pane proč tady hážete na cestu vaše větve?" ptá se kolemjdoucí paní postaršího zahrádkáře. "Víte co? Starejte se radši sama vo sebe!"
Renata Prokešová
Rakouská Železná Ruda
Vždyť se na to podívejte. Toto že je rakouské městečko? A kde jsou ty rustikální domečky a muškáty??
Renata Prokešová
Když francouzské víno stoupá do hlavy
Sedíme u Bastilly. Nohy unavené z dopoledního courání se po hřbitově. Číšník přináší dvojku bílého, které si chci vychutnat...
Renata Prokešová
Hřbitov pařížský
Chodím ráda na hřbitovy. Sotva projdu vstupní bránou, jako mávnutím proutku mě zasáhne jakýsi klid. Přestanu myslet na to, co se mi ještě před chvílí honilo hlavou ... tady na tom vůbec nesejde.
Renata Prokešová
Co má sakra být ten gekon furt?
Otevírám mail. Z padesáti nových nepřečtených zpráv, pět začíná slovy: "gEKOn - Gratulujeme k dosažení 10+!" A tím začíná příjemná porce mé práce ...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 870x