Papežský Avignon (2.)

Avignon proslul především tím, že v něm ve 14. století po dobu 70 let sídlil papež. Respektive postupně 7 papežů. A už jen toto stačí k tomu, aby se sem ještě dnes sjížděly davy turistů.

Trochu jsem teď ukřivdila slavnému mostu, kvůli kterému sem určitě také turisti zavítají a který spojoval sídlo papeže s městem Villeneuve. Zbyl z něj už tedy jen kousek (z původních 22 oblouků už jen 4), ale i za ten si můžete zaplatit, abyste se po něm prošli. 

Kolem starého města se stále zachovaly původní hradby a potom co jsme jimy prošli, zůstali jsme v úžasu stát před rozlehlým gotickým palácem. Je to opravdu impozantní stavba. Co mě ale zaujalo hned poté, byly davy turistů. 

Vyhlídky v zahradách v obležení lidí, kteří přijdou, na svět se podívají přes hledáček ve foťáku nebo displej mobilu a zase rychle utíkají, aby jim vedoucí zájezdu neutekl. Ti "šťastnější" se nechají vyvézt vláčkem a tak nemusí ani vystupovat a vidí taky "všechno" :) Před budovou paláce hraje ale krásně pán na saxofon, takže nakonec je tu vcelku příjemná atmosféra a za to pánovi hážu do futrálu euro, které jsem chvíli před tím našla na v trávě v parku :)

Přesouváme se na prohlídku zbytku starého městečka. Samé malé zajímavé krámky, designové obchůdky, originální butiky. Co mě ale dělá radost, je leštěná dlažba. Mám vždy pocit, jako bych se procházela po domě a ne po ulici. Táhne se celým městečkem a já mám tendenci se po ní klouzat. 

Po obědě rychle spěcháme na lodičky. Máme rezervovaný kajak, ve které se chceme splavit k akvaduktu Pont du Gard. Fasujeme pádla, vesty, barel ... nečekala jsem až takovou sportovní akci. Paní nás ještě varuje, že středem mostu nemáme projíždět, že je silný vítr a může to být nebezpečné. Trochu s obavou tedy nasedám do loďky, ale jak se ukáže, naše zkušenosti z českých toků bohatě stačí na to, abychom bez problémů spluli 6 km k mostu a pak další 2 km k půjčovně lodí. Pokud máte jen trochu času, tak tento zážitek si nenechte ujít. 

Je pět odpoledne a nám se ještě nechce zpět na hotel. Cestou se tedy zastavíme ještě v malém městečku Aix-en-Provance. Malé, ale živoucí. Po prvních pár minutách jsem si myslela, že někde poblíž musí právě začínat divadlo. Kolem nás totiž chodily dámy v šatech a pánové v oblecích. Ano, Francouzi obecně chodí elegantně oblečení, ale teď v parném létě jim mnoho přece jen sáhne k šortkám. Ne však v tomto městě :) Připadá mi to tu jako malá Paříž. Značkové butiky vyhlášených jmen, kavárny, restaurace, bary, pouliční umělci. 

 Ale aby to nebylo jen o komerci :) Francouzi jsou prostě otevřený národ a na jihu i hodně temperamentní. A tak mě ani nepřekvapilo, že se zde na ulici tančí. Výuka latinsko-amerických tanců, pro širokou veřejnost, pod vedením lektora. A ne jedna. Procházkou po městě jsme takovéto tančírny pod širým nebem potkali hned tři.

A zítra hurá do Provence na levanduli :)