V Arles dva roky žil a maloval Vincent van Gogh. Jeden by řekl, že město z tohoto faktu bude těžit a slunečnice a kosatce tu budou koukat z každé výlohy, ale není tomu tak. Městem vede stezka, na které jsou umístěny malířova díla v místech, kde je skutečně maloval. Stezka je ovšem hodně špatně značená, takže my se jí udrželi jen kousek a viděli pouze jeden obrázek.
O tom, že zde žil i třeba Paul Gauguin, se nedozvíte vůbec. Nicméně umělci město žije dodnes. Někteří lepí svá díla zabalená do fólií přímo na zdi domů. V úzkých uličkách je plno malých galerií, často s dosti alternativním uměním. Ovšem deštníkovou pouliční výzdobu najde i zde :)
Víc než van Gogh zanechali ve městě svou stopu Římané. Díky mnoha památkám a především římské aréně z 1. století n.l. si zde připadám spíš jak na jihu Itálie než ve Francii.
Co bych za sebe vyzdvihla, je bazilika svatého Trofima z poloviny 12. století na Place de la Republique. Nádherná románská stavba, která se ubránila baroknímu a jinému "zkrášlování" ... nic proti tlustým andělíčkům, ale jsou prostě všude. A tak oceňuji tento čistý styl. Jistě ho ocenil i Barbarossa, který zde byl v roce 1178 koruvaný :)
Po Arles máme namířeno do Carassonne. Přijíždíme až k večeru. Procházku po starém opevněném městečku s nádherným hradem absolvujeme už bez nemilosrdného slunce nad hlavou. Celý ten krásný hrad je sice trochu podfuk, poněvadž původní zříceninu dal do podoby ze 13. století zrekonstruovat v 19. století Violet-Le-Duc a trochu (trochu víc) ji dostavěl, ale je to krásný podfuk :)
Člověk si zde připadá jak v pohádce nebo v nějaké středověké hře. Akorát místo chudiny a rytířů se to tu hemží turisty. Celé hradní městečko je plné restaurací a kaváren s nadhernými zahrádkami ... člověk neví, kterou si vybrat :) Zůstáváme do setmění, kocháme se zapadajícím sluncem a osvětlenými hradbami.
Více fotek z hradního komplexu zde
Z pohádkového Carcassonne se zítra přesouváme do Toulouse.