Francouzské hodování (8.)
Letošní léto mě vůbec nebaví na cestách vařit. Dřív jsem si ráda zašla na trh a zkoušela vytvořit něco chutného z místních ingrediencí. Letos se poddávám restaurační stravě. Když si ale vyberete ten správný lokál, není to vůbec na úkor kvality stravy.
Po naší cestě Francií, vybírám z každého města jedno jídlo nebo podnik, který mě zaujal. Začali jsme v Marseille, kde jsme si na základě vysokého ratingu vybrali restauraci Wadina. Je libanonská a není úplně v centru. Zato když do ní vstoupíte, jste v centru dění vy. Úslužný číšník se věnuje až tak, že třeba všem odchozím dámám chodí otevírat dveře. Voda v lahvích automaticky připravená na stole. A klasicky u této kuchyně, menu plné malých mističek. Famózní humus a tabbouleh.
V Avignonu jsme šli také na jisto, ale naši vyvolenou restauraci jsme nemohli najít a tak jsme z nedostatku času zakotvili na zahrádce malého bistra, které se nám líbilo. Číšník zde neuměl ani slovo anglicky, ale naštěstí tu měli alespoň anglicky psaný jídelní lístek. Objednala jsem si Středomořský salát se zmrzlinou a čekala co to bude :) Zmrzku mi sice donesli v salátu, ale zvlášť ... to se mohli s tím nápedem i víc rozšoupnout :)
V Provence nás přepadl hlad v malém malebném městečku Gordes. I zde jsme se řídili doporučeními z internetu a nejlépe nám vycházela restaurace Le Jardin. Neboli zahrada. Prostředí bylo vskutku moc pěkné, ale k naší smůle obsluha nemluvila nejen anglicky, ale nechápavě reagovala na všechny naše lingvistické pokusy. Jak už popsat nealkoholické pivo jinak, než "no alcohol", "demi alcohol", "senza alkohol" ... za použití pantomimy jsme si nakonec něco objednali. Nakonec se ukázalo, že jsme obsluhu podcenili. Slečna donesla všechno správně a všechno bylo výborné.
Arles - městečko plné umělců a michelinských restaurací. Respektive kolem dvou jsme šli a to je počet, který u nás připadá na celou republiku :) Ne ... nebudu nám křivdit ... v Praze máme tři :) Nicméně v tomto malém Arles, jsme měli dva tipy na restaurace, ale ani jednu z nich jsme nenašli. Zato na jednom docela ošuntělém místě stál tlustý kudrnatý kuchař, který nás lákal na paellu. A protože na něm bylo vidět, že ho ta práce baví, nechali jsme se zlákat. A dobře jsme udělali. Nedala jsem si sice klasickou paellu z rýže, ale variantu z nudlí s mořskými plody neboli Fideuá. A bylo to výýýborné.
Do Toulouse jsme měli dlouhý přejezd a přijeli jsme už značně hladoví. Takže když jsme se pak ocitli v ulici plné restaurací, převážně indických, do jedné z nich jsme bez dlouhého zvažování vešli. Trochu jsme toho záhy litovali, protože slečna se k nám přišourala pomalu a celkem bez zájmu. Anglicky snad hovořila, ale rozumět jí moc nebylo. Objednali jsme si jedno z asi pěti menu a bylo jedno jaké, protože vysvětlit jej moc nedokázala. Bylo ale pozdě měnit lokál, takže jsme překousli laxní obsluhu a doufali, že aspoň kuchař bude k světu. Naštěstí jídlo předčilo očekávání :)
Bordeaux - to je pro mě víno ... a na to jsem se moc těšila. Restauraci jsme vybrali předem. Měla to být stylovka. L'autre petit bois je takovou tou restaurací, kterou nezapomenete. Uvnitř jsou stromy - doslova, do kmenů jsou napíchány větvě z neopadavého dubu - obrazy, každý v jiném rámu ... každý stůl, každé křeslo, každá lampa je jiná a přece celý prostor působí kompaktním dojmem. Temně červené bordeaux bylo lahodné a obědový toast stejně tak. Obsluha milá, rozuměla nám a my jsme rozuměli jí.
Poslední místo, Nantes, už jsem nefotila. Bylo to fiasko. Vydali jsme se do města na večeři, ale cestou nás stihnul takový slejvák s kroupami, že jsme se otočili a běželi zpět na hotel. Byl víkend a to se zde nevaří, takže jsme si za 17 EUR dopřáli po dlouhém čekání 8 plátků sýra a půl bagety, servírované recepční, která se sice stále usmívala, ale naprosto nestíhala obsluhovat provoz hotelu. Tímto posledním zážitkem jsme si ale nenechali nijak zkazit celkový dojem z naší cesty a místních restauračních provozoven. Přemýšlím, jestli ještě budu někdy na cestách vařit :)
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)
Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)
Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku.
Renata Prokešová
Šitím za ekologii
Zvolna šlápnu na pedál šicího stroje. Nová mašinka se tiše rozjede. Pravidelné cvakání, steh je jeden jako druhý. Pomalu posouvám látku a koukám, jak se mi střih kabátu mění pod rukama ... A sakra ...
Renata Prokešová
Souboj s pokladním pásem
Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!
Renata Prokešová
Neobyčejný maják (7.)
7 km od pobřeží, 67 m vysoký, 301 schodů. Jediný tzv. off shore maják (neboli maják mimo pobřeží), který je přístupný veřejnosti. Třešnička na dortu naší cesty po západní Francii.
Renata Prokešová
Ovíněné Bordeaux (6.)
Když se řekně Bordeaux, většině z nás se vybaví víno. Červené, tmavě červené. Přesně s takovou představou jsem spěchala do Bordeaux. Ne už tolik můj muž, který musel nutně zdržovat návštěvou soukromého hradu Roquetaillade :)
Renata Prokešová
Všehochuť v Toulouse (5.)
V průvodcích se mu říká "růžové" Toulouse. To podle neomítnutých cihlových domů. Já bych spíš řekla terakotové. Nebo raději studentské. Extravagantní. Město knihomolů. Uvolněné. Živé. A dnes i hodně horké.
Renata Prokešová
Pohádkový Carcassonne (4.)
Už jste si někdy připadali jako figurka ve hře? Tak já dnes ano :) Opevněné městečko Carcassonne vypadá skutečně tak, jak na kartičkách stejnojmenné deskové hry. Než se k němu ale vydáme, navštívíme van Goghovo Arles.
Renata Prokešová
Voňavá Provence (3.)
Tušila jsem, že to bude až kýčovitá nádhera. Přijet do Provence v době kdy už levandule kvete a než už ji sklidí, nebyl původní záměr ... o to více jsem si to ale užila.
Renata Prokešová
Papežský Avignon (2.)
Avignon proslul především tím, že v něm ve 14. století po dobu 70 let sídlil papež. Respektive postupně 7 papežů. A už jen toto stačí k tomu, aby se sem ještě dnes sjížděly davy turistů.
Renata Prokešová
Pokreslená Marseille (1.)
Sardinka, mýdlo, levandule ... tři symboly, které v Marseille najdete ve všech podobách, všude a na všem. Toto město ale nabízí mnohem víc, než jen zprofanované suvenýry. Možná budete stějně jako já překvapeni.
Renata Prokešová
Třebíč ... židovská čtvrť, bazilika a dobrý kafe
Zase se mi blíží cesta do Izraele, tak se potřebuji trochu naladit. Co třeba židovské město v Třebíči? Tou jsme vždycky jen projížděli cestou na Vysočinu. Dnes jsem poznala, jaká je to škoda!
Renata Prokešová
... a dnes naposledy
Je poslední školní den. Jako každý rok si školáci oblékli slušné oblečení a se složkou na vysvědčení a kytkou v ruce vyrazili naposledy do školy. Šla jsem takto já a jde takto do školy i má dcera. Co se vlastně změnilo?
Renata Prokešová
Američan
"A zítra odpoledne bych se na otočku podíval do Benátek" vypočítává mi svůj plán můj americký kolega. A já už se nedivím ničemu.
Renata Prokešová
Starejte se vo sebe!
"Pane proč tady hážete na cestu vaše větve?" ptá se kolemjdoucí paní postaršího zahrádkáře. "Víte co? Starejte se radši sama vo sebe!"
Renata Prokešová
Rakouská Železná Ruda
Vždyť se na to podívejte. Toto že je rakouské městečko? A kde jsou ty rustikální domečky a muškáty??
Renata Prokešová
Když francouzské víno stoupá do hlavy
Sedíme u Bastilly. Nohy unavené z dopoledního courání se po hřbitově. Číšník přináší dvojku bílého, které si chci vychutnat...
Renata Prokešová
Hřbitov pařížský
Chodím ráda na hřbitovy. Sotva projdu vstupní bránou, jako mávnutím proutku mě zasáhne jakýsi klid. Přestanu myslet na to, co se mi ještě před chvílí honilo hlavou ... tady na tom vůbec nesejde.
Renata Prokešová
Co má sakra být ten gekon furt?
Otevírám mail. Z padesáti nových nepřečtených zpráv, pět začíná slovy: "gEKOn - Gratulujeme k dosažení 10+!" A tím začíná příjemná porce mé práce ...
Renata Prokešová
Neodbývejme staré lidi pozdravem
Povídáme o rodině, o lidech z domu, ale stejně mezi slovy vnímám tu její samotu a bezmoc. Jaké to je, když už se o sebe nemůžete fyzicky postarat. Když jste proti své vůli ostatním jen na obtíž.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 870x