Francouzské hodování (8.)

21. 07. 2017 19:59:01
Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.

Letošní léto mě vůbec nebaví na cestách vařit. Dřív jsem si ráda zašla na trh a zkoušela vytvořit něco chutného z místních ingrediencí. Letos se poddávám restaurační stravě. Když si ale vyberete ten správný lokál, není to vůbec na úkor kvality stravy.

Po naší cestě Francií, vybírám z každého města jedno jídlo nebo podnik, který mě zaujal. Začali jsme v Marseille, kde jsme si na základě vysokého ratingu vybrali restauraci Wadina. Je libanonská a není úplně v centru. Zato když do ní vstoupíte, jste v centru dění vy. Úslužný číšník se věnuje až tak, že třeba všem odchozím dámám chodí otevírat dveře. Voda v lahvích automaticky připravená na stole. A klasicky u této kuchyně, menu plné malých mističek. Famózní humus a tabbouleh.

V Avignonu jsme šli také na jisto, ale naši vyvolenou restauraci jsme nemohli najít a tak jsme z nedostatku času zakotvili na zahrádce malého bistra, které se nám líbilo. Číšník zde neuměl ani slovo anglicky, ale naštěstí tu měli alespoň anglicky psaný jídelní lístek. Objednala jsem si Středomořský salát se zmrzlinou a čekala co to bude :) Zmrzku mi sice donesli v salátu, ale zvlášť ... to se mohli s tím nápedem i víc rozšoupnout :)

V Provence nás přepadl hlad v malém malebném městečku Gordes. I zde jsme se řídili doporučeními z internetu a nejlépe nám vycházela restaurace Le Jardin. Neboli zahrada. Prostředí bylo vskutku moc pěkné, ale k naší smůle obsluha nemluvila nejen anglicky, ale nechápavě reagovala na všechny naše lingvistické pokusy. Jak už popsat nealkoholické pivo jinak, než "no alcohol", "demi alcohol", "senza alkohol" ... za použití pantomimy jsme si nakonec něco objednali. Nakonec se ukázalo, že jsme obsluhu podcenili. Slečna donesla všechno správně a všechno bylo výborné.

Arles - městečko plné umělců a michelinských restaurací. Respektive kolem dvou jsme šli a to je počet, který u nás připadá na celou republiku :) Ne ... nebudu nám křivdit ... v Praze máme tři :) Nicméně v tomto malém Arles, jsme měli dva tipy na restaurace, ale ani jednu z nich jsme nenašli. Zato na jednom docela ošuntělém místě stál tlustý kudrnatý kuchař, který nás lákal na paellu. A protože na něm bylo vidět, že ho ta práce baví, nechali jsme se zlákat. A dobře jsme udělali. Nedala jsem si sice klasickou paellu z rýže, ale variantu z nudlí s mořskými plody neboli Fideuá. A bylo to výýýborné.

Do Toulouse jsme měli dlouhý přejezd a přijeli jsme už značně hladoví. Takže když jsme se pak ocitli v ulici plné restaurací, převážně indických, do jedné z nich jsme bez dlouhého zvažování vešli. Trochu jsme toho záhy litovali, protože slečna se k nám přišourala pomalu a celkem bez zájmu. Anglicky snad hovořila, ale rozumět jí moc nebylo. Objednali jsme si jedno z asi pěti menu a bylo jedno jaké, protože vysvětlit jej moc nedokázala. Bylo ale pozdě měnit lokál, takže jsme překousli laxní obsluhu a doufali, že aspoň kuchař bude k světu. Naštěstí jídlo předčilo očekávání :)

Bordeaux - to je pro mě víno ... a na to jsem se moc těšila. Restauraci jsme vybrali předem. Měla to být stylovka. L'autre petit bois je takovou tou restaurací, kterou nezapomenete. Uvnitř jsou stromy - doslova, do kmenů jsou napíchány větvě z neopadavého dubu - obrazy, každý v jiném rámu ... každý stůl, každé křeslo, každá lampa je jiná a přece celý prostor působí kompaktním dojmem. Temně červené bordeaux bylo lahodné a obědový toast stejně tak. Obsluha milá, rozuměla nám a my jsme rozuměli jí.

Poslední místo, Nantes, už jsem nefotila. Bylo to fiasko. Vydali jsme se do města na večeři, ale cestou nás stihnul takový slejvák s kroupami, že jsme se otočili a běželi zpět na hotel. Byl víkend a to se zde nevaří, takže jsme si za 17 EUR dopřáli po dlouhém čekání 8 plátků sýra a půl bagety, servírované recepční, která se sice stále usmívala, ale naprosto nestíhala obsluhovat provoz hotelu. Tímto posledním zážitkem jsme si ale nenechali nijak zkazit celkový dojem z naší cesty a místních restauračních provozoven. Přemýšlím, jestli ještě budu někdy na cestách vařit :)

Autor: Renata Prokešová | pátek 21.7.2017 19:59 | karma článku: 15.75 | přečteno: 657x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 156 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 145 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu

Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.

15.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 163 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 242 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 12

Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.

11.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 13.30 | Přečteno: 294 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 870

Jsem Husákovo dítě. Sametová revoluce mě zastihla v roce, kdy jsem věkem dosáhla na občanský průkaz. Možná i proto si nikdy nepřestanu vážit svobody, demokracie a možnosti cestovat. Nejsem minimalistický cestovatel s batůžkem, ale necestuji ani pod taktovkou turistické kanceláře. Snažím se mít oči dokořán a duši otevřenou. Jsem životní optimista, ale vytáčí mě věci, drobnosti, které může každý z nás změnit, když začne u sebe ... 

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...