Šitím za ekologii
V létě jsem četla článek o odpadovém hospodářství a zarazilo mě, že pátým nejvíc znečišťujícím odvětvím je textilní průmysl. Vyhazujeme prý příliš mnoho oblečení. V tom článku se pořád dokola zmiňovali jen o škodlivé likvidaci textilu. To, že tomuto trendu můžeme předejít tím, že ten textil nebudeme tolik nakupovat, ani jednou nezaznělo. Z pochopitelných ekonomických důvodů ...
Přišla jsem před svoji přeplněnou skříň. Kolik z těch věcí vlastně nosím? Koukám na ty hromádky, kde vespod leží několik měsíců nenošené oblečení. Buď už není úplně moderní, nebo je mi třeba nepříjemný ten materiál ... Zdráhám se teď ale přemýšlet o tom, že to všechno vyhodím. V hlavě se mi rodí myšlenka ... Přestanu kupovat nové oblečení. Nějakou dobu to zkusím. Třeba rok. Když se do té skříně podívám, tak množství oblečení by stačilo nejmíň na rok hned několika lidem.
Jenže napadá mě další věc. Vím, že do těch dlouho nenošených věcí se nedonutím. Leda že ... leda že bych je nějak upravila. Stačilo by trochu změnit střih, tuhle něco zašít, přešít ... dřív jsem šila hodně. Moje babička byla švadlena a na její šlapací Ladě jsem stvořila nejeden módní kousek. Jenže pak přišla vlna "céáček" a "háemek" a oblečení bylo cenově dostupnější než šití z drahých látek a hlavně bylo hned. A tak jsem postupně s šítím přestala. Dnes mám svoje oblíbené obchody, kde nakupuji sice párkrát do roka, ale pak to většinou stojí za to. Babiččina Lada se mezitím poděla bůhví kam, takže teď nemám ani šicí stroj.
Když teda nebudu utrácet za nové oblečení, tak si koupím aspoň ten stroj. A tak se stalo. Mám doma nový krásný výkonný model Guzzanti. Mašinka s funkcemi, o kterých by se babiččce dřív ani nesnilo. Jako první přišel na řadu podzimní kabát. Trochu se rozšiřuje do áčka, tak ho potřebuji zúžit. Pářu, to mi jde. Šiju, a to mi jaksi nejde. Výsledkem je uzoučký kabát, který abych dopnula, musela bych se celá nějak scvrknout. Ono po těch letech si troufnout rovnou na kabát, je jako běžet maraton bez tréninku. Taky nestačí, že jsem kdysi běhávala. A tlačítko "ušít kabát" nemá ani Guzzanti.
Takže moje bilance k dnešnímu dni: 80 dní bez nákupu jakéhokoliv textilu. A mínus jeden kabát. Což o to, kabát oželím, stejně se z léta přehoupneme brzy do zimy. Ale co budu dělat, až mi dojdou ponožky a spodní prádlo? :D
A prosím ... nadpis berte s nadhledem :)
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)
Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)
Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku.
Renata Prokešová
Souboj s pokladním pásem
Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!
Renata Prokešová
Francouzské hodování (8.)
Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.
Renata Prokešová
Neobyčejný maják (7.)
7 km od pobřeží, 67 m vysoký, 301 schodů. Jediný tzv. off shore maják (neboli maják mimo pobřeží), který je přístupný veřejnosti. Třešnička na dortu naší cesty po západní Francii.
Renata Prokešová
Ovíněné Bordeaux (6.)
Když se řekně Bordeaux, většině z nás se vybaví víno. Červené, tmavě červené. Přesně s takovou představou jsem spěchala do Bordeaux. Ne už tolik můj muž, který musel nutně zdržovat návštěvou soukromého hradu Roquetaillade :)
Renata Prokešová
Všehochuť v Toulouse (5.)
V průvodcích se mu říká "růžové" Toulouse. To podle neomítnutých cihlových domů. Já bych spíš řekla terakotové. Nebo raději studentské. Extravagantní. Město knihomolů. Uvolněné. Živé. A dnes i hodně horké.
Renata Prokešová
Pohádkový Carcassonne (4.)
Už jste si někdy připadali jako figurka ve hře? Tak já dnes ano :) Opevněné městečko Carcassonne vypadá skutečně tak, jak na kartičkách stejnojmenné deskové hry. Než se k němu ale vydáme, navštívíme van Goghovo Arles.
Renata Prokešová
Voňavá Provence (3.)
Tušila jsem, že to bude až kýčovitá nádhera. Přijet do Provence v době kdy už levandule kvete a než už ji sklidí, nebyl původní záměr ... o to více jsem si to ale užila.
Renata Prokešová
Papežský Avignon (2.)
Avignon proslul především tím, že v něm ve 14. století po dobu 70 let sídlil papež. Respektive postupně 7 papežů. A už jen toto stačí k tomu, aby se sem ještě dnes sjížděly davy turistů.
Renata Prokešová
Pokreslená Marseille (1.)
Sardinka, mýdlo, levandule ... tři symboly, které v Marseille najdete ve všech podobách, všude a na všem. Toto město ale nabízí mnohem víc, než jen zprofanované suvenýry. Možná budete stějně jako já překvapeni.
Renata Prokešová
Třebíč ... židovská čtvrť, bazilika a dobrý kafe
Zase se mi blíží cesta do Izraele, tak se potřebuji trochu naladit. Co třeba židovské město v Třebíči? Tou jsme vždycky jen projížděli cestou na Vysočinu. Dnes jsem poznala, jaká je to škoda!
Renata Prokešová
... a dnes naposledy
Je poslední školní den. Jako každý rok si školáci oblékli slušné oblečení a se složkou na vysvědčení a kytkou v ruce vyrazili naposledy do školy. Šla jsem takto já a jde takto do školy i má dcera. Co se vlastně změnilo?
Renata Prokešová
Američan
"A zítra odpoledne bych se na otočku podíval do Benátek" vypočítává mi svůj plán můj americký kolega. A já už se nedivím ničemu.
Renata Prokešová
Starejte se vo sebe!
"Pane proč tady hážete na cestu vaše větve?" ptá se kolemjdoucí paní postaršího zahrádkáře. "Víte co? Starejte se radši sama vo sebe!"
Renata Prokešová
Rakouská Železná Ruda
Vždyť se na to podívejte. Toto že je rakouské městečko? A kde jsou ty rustikální domečky a muškáty??
Renata Prokešová
Když francouzské víno stoupá do hlavy
Sedíme u Bastilly. Nohy unavené z dopoledního courání se po hřbitově. Číšník přináší dvojku bílého, které si chci vychutnat...
Renata Prokešová
Hřbitov pařížský
Chodím ráda na hřbitovy. Sotva projdu vstupní bránou, jako mávnutím proutku mě zasáhne jakýsi klid. Přestanu myslet na to, co se mi ještě před chvílí honilo hlavou ... tady na tom vůbec nesejde.
Renata Prokešová
Co má sakra být ten gekon furt?
Otevírám mail. Z padesáti nových nepřečtených zpráv, pět začíná slovy: "gEKOn - Gratulujeme k dosažení 10+!" A tím začíná příjemná porce mé práce ...
Renata Prokešová
Neodbývejme staré lidi pozdravem
Povídáme o rodině, o lidech z domu, ale stejně mezi slovy vnímám tu její samotu a bezmoc. Jaké to je, když už se o sebe nemůžete fyzicky postarat. Když jste proti své vůli ostatním jen na obtíž.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 870x