48 hodin v New Yorku (2.)
Sobotu jsme začaly vyjížďkou do Brooklynu. Znamenalo to přejet přes East River po Manhattan Bridge, což je více jak dva kilometry dlouhý čtyřproudý visutý most, kde se najde místo pro vlak, či pěší a cyklistickou stezku. Monstrum, ze kterého se naskýtá nádherný výhled přes Brooklynský most na dolní část Manhattanu. Když odtrhnete oči od mrakodrapů, uvidíte v dálce i Sochu Svobody.
Nejdříve nás autobus povozil po židovské čtvrti. Tak jak čínská, tak i tato je zcela autentická. Zrovna byl šabat, takže ulice byly plné vystrojených ortodoxních Židů, v množství srovnatelném s ulicemi Jeruzaléma. Jsem překvapená.
Autobus nás vozil ulicemi Brooklynu, všude bylo živo, nicméně tato část New Yorku mi přišla o dost méně hektická, než Manhattan.
Asi po hodině jsme zamířili zpět k řece a vychutnali si pohled na Lower Manhattan.
Vždycky když se ve filmu objeví Socha Svobody, je to impozantní stavba a já jsem dosud měla dojem, že se nachází pár desítek metrů od břehu. Když se ale na sochu díváte z Manhattanu, je z tého 93m vysoké stavby malá čárka na obzoru. Kolem ní krouží vyhlídkové vrtulníky, jako mouchy kolem něčeho nevábného :)
Věřím, že to musí být zajímavá návštěva, ale jelikož výlet na Liberty Island údajně zabere 5-6 hodin, nechám si jej na nějakou další návštěvu :)
Když už jsme na Lower Manhattanu, chci se podívat naúčtujícího býka na Wall Street. Říká se, že má znázorňovat agresivitu místního finančního trhu a taky, že jej nelze vyfotit bez lidí, kteří se kolem něj tísní ve dne v noci. Mně se nepodařilo k němu ani dostat, natož se s ním nějak solidně vyfotit :)
Z finančního centra jsme se kousek popovezly do Chinatown. Prodíráme se hromadou stánků se vším možným a já nefotím, jen si držím v hustém davu tašku. Vše směřuje k pozlacené soše, ke které lidé přináší peníze. Vypadá to, že Svatý má na bankovkách ustláno :)
Stánky nabízí roztodivné delikatesy, oč se jedná, netuším.
I když jsem měla koupenou jízdenku na autobus, oželela jsem 2,50 USD a svezla se také jednou metrem. Metro v New Yorku je asi tak stejně zalidněné jako ulice nad ním. Je to neuvěřitelné, kolik se v tomto městě pohybuje lidí. Ve dvou vrstvách. Na zemi a pod zemí. A další kvanta jsou uvnitř těch obřích budov a obchoďáků...
Kolegyně mi strašně nutně chtěla ukázat obchody typu Victoria's Secret, Forever 21 nebo Sephora. Ano, musím uznat, že z jejich velikosti mi padala brada a že ten, pro koho je nakupování koníčkem, ten by z toho tady asi zešílel :)
A jsme zpět na Times Square. Kolega, co pracoval 6 let přímo na Times Square mi říkal, že třeba parkování v centru stojí 50 dolarů na den a že ten každodenní okolní chaos, shon a hluk člověka po tolika letech poznamená a odrovná. Proto se nedávno s rodinou odstěhoval úplně mimo NY. Úplně tomu rozumím ...
Večer nás čekala noční vyjížďka. Ještě než jsme vyjeli, strhla se kousek od autobusu rvačka, kterou jsem pěkně ze střechy double deckeru pozorovala. Nevím o co šlo, ale účastníci se pak ještě honili po městě a místní policajt to vše jaksi přehlížel. Asi i tady se řídí heslem "pomáhat a chránit".
Jeli jsme opět po Brooklyn bridge a pohled z něj na Manhattan, je jedním z mých nejsilnějších zážítků. Obří svítící město a malá červená světýlka aut pohybující se v něm jak mravenci v mraveništi. Nepopsatelné, nenatočitelné, nevyfotitelné.
Návrat na Times Square byl rovněž neskutečný. Ačkoliv byla noc, lidí neubylo, aut taky ne, jen místo limuzín teď jezdily žluté taxiky, místo s legračními převleky pohádkových postaviček se teď turisté fotili s nahými pomalovanými děvami nebo nahým kovbojem, co si svoji chloubu zakrýval jen kytarou. I vyhlídkové autobusy s turisty jezdí neustále, ve dne v noci.
Do hotelu jsme zase jely taxikem a cestou jsme ještě viděly zatýkání v přímém přenosu. To když jsme projížděli kolem policejního auta u jakéhosi otevřeného skladu nebo garáže, kde dva policajti prosvěcovali ženskou s chlapem, kteří měli ruce vzhůru.
V neděli už nebylo čas na dlouhé vycházky a tak jsme zůstaly ve finančním centru. Chtěly jsme k památníku 9/11. Po chvilce chůze se před námi tyčilo nové World Trade Centrum, jehož vrchní patra mizela v mraku. Tak nevím, jestli bych chtěla mít kancelář v nejvyšších patrech :) Pro představu, pětiposchoďový dům sahá do druhé řady toho světlého okraje. Mazec :)
Tato budova je třetí nejvyšší budovou na světě, má 104 pater a stojí v těsné blízkosti památníku 9/11, tedy na místě, kde dřív stála známá "dvojčata". Samotný památník je obrovský a obrovsky dojemný. Velká díra, kterou protéká voda a mizí někde v podzemí. Kolem dokola jsou jména lidí, kteří při útoku v roce 2001 zahynuli.
Cestou zpět na Wall Street jsme ještě procházeli kolem památníku hasičům, kteří zahynuli při té velké tragédii.
Zcela neplánovaně jsme se ještě ocitly před americkou burzou. Největší burzou cenných papírů na světě. Je obehnaná plůtkem, stráží ji policie a fotí si ji mraky turistů. My tam potkaly nejméně tři japonské zájezdy. Škoda, že je víkend, tady bych si ten ruch nechala líbit.
A pak už jsme musely na letiště. Bylo přesně 48 hodin od příletu. Jsem překvapená, kolik se za tak krátkou dobu dá vidět a zažít. Rozhodně se sem chci ještě podívat. Možná i na dýl. Ale žít bych zde asi nemohla.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)
Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)
Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku.
Renata Prokešová
Šitím za ekologii
Zvolna šlápnu na pedál šicího stroje. Nová mašinka se tiše rozjede. Pravidelné cvakání, steh je jeden jako druhý. Pomalu posouvám látku a koukám, jak se mi střih kabátu mění pod rukama ... A sakra ...
Renata Prokešová
Souboj s pokladním pásem
Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!
Renata Prokešová
Francouzské hodování (8.)
Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.
Renata Prokešová
Neobyčejný maják (7.)
7 km od pobřeží, 67 m vysoký, 301 schodů. Jediný tzv. off shore maják (neboli maják mimo pobřeží), který je přístupný veřejnosti. Třešnička na dortu naší cesty po západní Francii.
Renata Prokešová
Ovíněné Bordeaux (6.)
Když se řekně Bordeaux, většině z nás se vybaví víno. Červené, tmavě červené. Přesně s takovou představou jsem spěchala do Bordeaux. Ne už tolik můj muž, který musel nutně zdržovat návštěvou soukromého hradu Roquetaillade :)
Renata Prokešová
Všehochuť v Toulouse (5.)
V průvodcích se mu říká "růžové" Toulouse. To podle neomítnutých cihlových domů. Já bych spíš řekla terakotové. Nebo raději studentské. Extravagantní. Město knihomolů. Uvolněné. Živé. A dnes i hodně horké.
Renata Prokešová
Pohádkový Carcassonne (4.)
Už jste si někdy připadali jako figurka ve hře? Tak já dnes ano :) Opevněné městečko Carcassonne vypadá skutečně tak, jak na kartičkách stejnojmenné deskové hry. Než se k němu ale vydáme, navštívíme van Goghovo Arles.
Renata Prokešová
Voňavá Provence (3.)
Tušila jsem, že to bude až kýčovitá nádhera. Přijet do Provence v době kdy už levandule kvete a než už ji sklidí, nebyl původní záměr ... o to více jsem si to ale užila.
Renata Prokešová
Papežský Avignon (2.)
Avignon proslul především tím, že v něm ve 14. století po dobu 70 let sídlil papež. Respektive postupně 7 papežů. A už jen toto stačí k tomu, aby se sem ještě dnes sjížděly davy turistů.
Renata Prokešová
Pokreslená Marseille (1.)
Sardinka, mýdlo, levandule ... tři symboly, které v Marseille najdete ve všech podobách, všude a na všem. Toto město ale nabízí mnohem víc, než jen zprofanované suvenýry. Možná budete stějně jako já překvapeni.
Renata Prokešová
Třebíč ... židovská čtvrť, bazilika a dobrý kafe
Zase se mi blíží cesta do Izraele, tak se potřebuji trochu naladit. Co třeba židovské město v Třebíči? Tou jsme vždycky jen projížděli cestou na Vysočinu. Dnes jsem poznala, jaká je to škoda!
Renata Prokešová
... a dnes naposledy
Je poslední školní den. Jako každý rok si školáci oblékli slušné oblečení a se složkou na vysvědčení a kytkou v ruce vyrazili naposledy do školy. Šla jsem takto já a jde takto do školy i má dcera. Co se vlastně změnilo?
Renata Prokešová
Američan
"A zítra odpoledne bych se na otočku podíval do Benátek" vypočítává mi svůj plán můj americký kolega. A já už se nedivím ničemu.
Renata Prokešová
Starejte se vo sebe!
"Pane proč tady hážete na cestu vaše větve?" ptá se kolemjdoucí paní postaršího zahrádkáře. "Víte co? Starejte se radši sama vo sebe!"
Renata Prokešová
Rakouská Železná Ruda
Vždyť se na to podívejte. Toto že je rakouské městečko? A kde jsou ty rustikální domečky a muškáty??
Renata Prokešová
Když francouzské víno stoupá do hlavy
Sedíme u Bastilly. Nohy unavené z dopoledního courání se po hřbitově. Číšník přináší dvojku bílého, které si chci vychutnat...
Renata Prokešová
Hřbitov pařížský
Chodím ráda na hřbitovy. Sotva projdu vstupní bránou, jako mávnutím proutku mě zasáhne jakýsi klid. Přestanu myslet na to, co se mi ještě před chvílí honilo hlavou ... tady na tom vůbec nesejde.
Renata Prokešová
Co má sakra být ten gekon furt?
Otevírám mail. Z padesáti nových nepřečtených zpráv, pět začíná slovy: "gEKOn - Gratulujeme k dosažení 10+!" A tím začíná příjemná porce mé práce ...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 870x