Projekty, prezentace, možnost zapojení se do veřejného života... No, nezávidím jim to. My jsme byli více spjatí s přírodou. Kromě papíru jsme sbírali léčivé byliny. Úplně si vybavuji, jak mi na půdě voněl podběl, heřmánek, také tam byly hluchavka bílá a jitrocel. Z jiných bylin jsme dělali herbáře. U školy jsme si sami dělali záhonky a pěstovali na nich pažitku, ředkvičky, hrášek, mrkev, salát, to, co se mohlo do konce školního roku sklidit. Tělocvičnu jsme v naší malé škole neměli, tak se chodilo cvičit a sportovat ven, o velkých přestávkách jsme také bývali venku, na dvoře. Na vyšším stupni už tělocvična byla, ale stále se chodilo ven a do lesa - tělocvikář byl přírodní člověk. Nikdo mu to nezakázal; řekla bych, že dnes by nemohl, učitelé jsou více než dříve omezováni nařízeními.

Máte pravdu, to by dnes asi bohužel neprošlo. My jsme na dvůr o přestávce nechodili, ale povinně jsme museli korzovat po chodbách. Dnes jsou děti zavřené o přestávce ve třídách, aby se nehonili. Přitom tolik potřebují pohyb

V první třídě nás bylo 49, pestrý průměr.

Pan učitel měl své oblíbené i zatracované žáky. Obzvlášť Jindra H byl ten nejhloupější a nejhorší (podle pana učitele).Jindrův otec byl opilec, maminka sedřená, Jindra měl ještě pět sourozenců. Cokoliv se stalo, pan řídící okomentoval slovy - no jo, zase H.

Na setkání spolužáků po několika letech utržilo ego pana učitele ránu.

Přišel elegantní pán ve světlepískovém obleku, inženýr ekonomie velkého podniku, sám Jindra H. Pan učitel nedokázal říct ani slovo.

Život je ta nejlepší škola.

To je krásný příběh. Jindra zjevně nebyl flákač, jen neměl v té době potřebné podmínky. Dnes zase spousta dětí podmínky má, ale nechce se jim. Často jim chybí nadšení se do něčeho pustit, něčemu se věnovat. To je to, co dcera nazvala "flákačstvím" :)